Náš tým

Jizerský vítr mě zavál do Poličky. Narodil se nám tu syn a moc jsem si přála, aby své dětství prožil venku s kamarády – a zrodilo se Kopýtko.

Vystudovala jsem bakalářský obor sociální práce. Učila jsem na škole, prováděla děti v programech ekologických organizací doma i ve světě. Měla jsem štěstí na prima učitele. Učitele divadelního kroužku, učitele jazyků, kolegy, učitele učitelů a učitele buddhismu. Učím se ráda; z cest, z knih, od lidí, z vlastních chyb, od dětí.

Veselé kopýtko je jedna další velká kapitola učení se. Těší mě to.

Jsem tvořivá duše. Ráda trávím čas v přírodě, kterou se inspiruji.

Studovala jsem umělecko – průmyslovou školu a později pedagogickou
školu. Mám dva syny, díky kterým jsem se naučila, vážit si maličkostí a
každodenních okamžiků. Čas trávíme nejraději venku. Vnímám, jak je pro děti důležitý venkovní prostor, všechno je zajímá, sami se ptají a mají téměř neomezenou možnost pohybu. Těší mě, že se mohu podílet na vzdělávání dětí, právě tímto způsobem.

Miluji přírodu, s potěšením a velkým vděkem jí naslouchám, její moudrostí se učím a jí děkuji. Toto je má cesta, kterou ráda spolužiji se svými souputníky, velkými i malými. Cítím, jak je důležité cítit se její součástí, cítit své kořeny pevně zapuštěné a obohacovati se navzájem.

Jsem rodačka z Poličky, vystudovaná krajinná inženýrka. Místo praxe v tomto oboru jsem vychovávala tři děti převážně v krajině Šumavy, později jsem se vrátila zpět k Poličce. Zabývám se krajinou z mnoha stran – pracuji na studiích celoplošné zádrže vody v krajině, jsem ochránce přírody a jeden z vedoucích mladých ochránců, zahradničím. Při častých toulkách s dětmi krajinou Šumavy jsem se naučila, jak děti vnímají svět a bezprostřední pobyt v přírodě. Není potřeba je něco složitě učit, stačí se dívat a prožívat s nimi malé příběhy, které se všude kolem odehrávají.

Jako maminka tří dětí, dvou kluků a dcery Klárky, se nechávám vést hlavně školou života. Jsem otevřená přírodě, žiju soucitně, jóguju, miluju kytky, i když neznám jejich jména, pochutnávání si na jídle a těší mě pomáhat. Ráda nacházím vlastní cestu a cesty svých dětí. A právě díky tomu, že jsme s Klárkou objevily cestu domácího vzdělávání, máme možnost občas zaskočit do Veselého kopýtka a připojit se k týmu lesní školky. Líbí se mi možnost volby, vidět pokroky dětí i dospělých.

Marie Kučerová

Mám ráda příběhy. Pohádky, příběhy z různých částí světa, povídání o mých blízkých, články, historie místa, kde žiju. Vystudovala jsem sociologii a žurnalistiku. Vyzkoušela jsem si práci v zahraničí, dlouhodobé dobrovolnictví i práci v médiích. Učím češtinu rusky mluvící cizince. Ráda čtu, tvořím, cvičím, chodím, pracuji s textem, jsem mezi lidmi. Spolu s mými dětmi přišel i nový pohled na svět. Ukázaly mi, jak se radovat z chvil vědomé přítomnosti, jak prožívat širokou škálu emocí. Jsem jim vděčná za umění smysluplně trávit všední dny. Pobyt v přírodě je skvělý způsob, jak objevovat, pozorovat, vnímat, učit se, nacházet zázraky.

Ve Veselém kopýtku chci spolu s dětmi hledat příběhy. Přemýšlet o našem chování, o tom, co cítíme a proč tomu tak je. Jak důležité je mluvit a poslouchat. Přeji si, aby každé dítě dokázalo svobodně vytvořit svůj jedinečný životní příběh.

Jana Paulíčková Vlčková

Jsem citlivou bytostí, která hledá odpovědi, klid ale i inspiraci ve světě přírody. Ještě při studiu na fakultě umění v Ostravě jsem své dny začala propojovat s výukou výtvarného oboru ZUŠ. Tam se mi před očima potvrzovala slova P.Picassa „Každé dítě je umělec. Problém je jím zůstat, i když vyrostou.“ 

Má kreativita dostala prostor i v Muzeu a galerii, v kurzech arteterapie pro veřejnost a pěstouny, ale i nezapomenutelném setkání s vězni. 

Zlom u mě přišel narozením syna Jaroslava, tehdy se mi stal les nejen inspirací pro mé umělecké žití, ale místem které nabízí nekončící dobrodružství zábav, her, poznání, nabrání sil. Začala jsem se sama na svět dívat více dětskýma očima a žít svobodněji. Baví mě dětský svět her, originalita jedince a ryzost každého mláděte. Především ale tvůrčí energie dětí, se kterými mě baví trávit čas a nabízet jim kousek společné cesty životem. Na oplátku mě ony inspirují.